Pohyb

Láďa Angelovič: Život v rytmu The Tap Tap

  • Duben 25, 2018

Seriál Cooltura – díl 1.

Nový seriál projektu Chodící lidé se tentokrát zaměřil na kulturní dění. Představíme vám lidi a projekty, ve kterých hendikep není překážkou pro aktivní tvorbu. Mnohé divadelní či hudební spolky jsou jistě známé i vám. Jako první ze série článků přinášíme rozhovor s vůdčí osobností známé hudební skupiny The Tap Tap.

 

Láďa Angelovič: Život v rytmu The Tap Tap

 

Láďu si pamatuju jako velice výrazného, upovídaného mladíka ještě v době, kdy jsme psali minulé století. Tušil jsem, že tenhle člověk se ve světě jen tak neztratí. Dneska je frontmanem, moderátorem a tiskovým mluvčím slavné „vozíčkářské“ skupiny The Tap Tap, která slaví své dvacetiny. Kromě toho lidi oslovuje svými pravidelnými glosami na YouTube a byl členem poradního týmu prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše. Poprosil jsem ho o rozhovor.

 

Někdy kolem roku 2000 mě kamarád, vozíčkář, pozval do Prahy na svůj maturitní ples. Hrála tam jakási kapela Tap Tap. Upřímně řečeno bylo to hrozné. Od té doby jste se neuvěřitelně zlepšili a myslím, že dneska patříte k nejslavnějším kapelám v republice. Můžeš nějak stručně popsat vývoj The Tap Tap? Co bylo zásadní? Co vás nejvíc posunulo?

 

Začínali jsme jako kroužek na domově mládeže Tap škol Jedličkova ústavu v Praze. Základní kámen našeho úspěchu je v tom, že jsme byli od začátku skutečně kapela, ne jenom arteterapie. Další klíčovou věcí bylo, že se nám léty vytříbila stabilní sestava, která se mění jen málo. To má samozřejmě dobrý vliv na naši hudební kvalitu. Podstatná změna se týkala repertoáru. Začínali jsme s převzatými songy, teď máme na playlistu písničky vlastní.

 

Co vnímáš jako vrchol The Tap Tap? Čeho byste chtěli ještě dosáhnout? Nějaká meta, která vám zbývá? Napadá mě kapela roku nebo vystoupení v Carnegie Hall?

 

Hrajeme už 20 let a to je fakt vrchol! (směje se) Rádi bychom se koukli do USA. Když už tam budeme, nějakou tu Hall tam určitě obsadíme.

 

Myslím, že The Tap Tap udělalo víc práce v osvětě ve „zdravé“ společnosti než všechny ostatní drahé kampaně dohromady. Připadá mi správné, že od společnosti stále něco nepožadujete, ale také ji nabízíte skvělou muziku. Jak se časem proměňovalo přijetí publika? Liší se reakce třeba v menších a větších městech?

 

Publikum nás bralo dobře od začátku. Ale pořadatelé až časem pochopili, že na nás lidi nejen přijdou, ale budou to dělat opakovaně. K těm městům: můj osobní dojem je, že čím dál od Prahy, tím vřelejší přijetí. A sakra, teď mě Pražáci zabijou. Naši Pražané nám samozřejmě rozumějí, ale na cestách po republice to prostě má svou specifickou atmošku.

Laďa Angelovič

Dočetl jsem se, že máte ročně na 60 koncertů. Je nějaký koncert, který si budeš navždycky pamatovat? Nějaký, který byl nečekaně povedený a nějaký vyloženě průšvih?

 

Sám si to řekl. Máme během roku spoustu koncertů. A přicházejí pořád nové. Není čas nostalgicky koukat zpět. Ale dvakrát jsme kvůli počasí nemohli dohrát koncert. Na to se nezapomíná. 🙂

 

S kapelou jste procestovali velký kus světa. Měníte repertoár, když hrajete „venku“? Jaké jsou ohlasy publika?

 

Připravíme si vždycky song buď v jazyce té země nebo anglicky. A máme tlumočníka pro moje komentáře mezi písničkami. Protože moje angličtina je terrible. Reakce jsou super. Muzika skutečně boří hranice a my jsme unikátní kapela i v mezinárodním měřítku. Když jsme hráli v jedné škole v arabské části Jeruzaléma, tak to tam studenti dost rozjeli.

The Tap Tap

Váš velký hit Řiditel autobusu se na YouTube blíží k 10 milionům shlédnutí. To je na každého obyvatele ČR jedno shlédnutí. Čím si vysvětluješ úspěch zrovna této písně?

 

To je celkem jednoduché: ta písnička je dobrá a svoje zkušenosti s protivnejma autobusákama má asi každej.

 

Moc se mi líbil i váš nápad hrát ve věznicích a pomáhat propuštěným vězňům. Postižení jsou často zahledění sami do sebe a do svých problémů. Tady pomáháte lidem, kteří také moc dobře vědí, co to znamená bojovat s předsudky. Jak vás napadli zrovna vězni?

 

To napadlo našeho kapelníka Šimona Ornesta. Idea je prostá: od lidí po výkonu trestu podobně jako od lidí s handicapem společnost nic nečeká. A přitom drtivá většina vězňů se z vězení vrátí a bylo by super, aby na tom byli lépe, než když se do výkonu trestu dostali.

 

Přijímáte ještě nové členy? Dá se do The Tap Tap nějak dostat? Jaké jsou podmínky (talent, úplatek kapelníkovi :)?

 

Přijímáme, máme dokonce přípravku. Ale lidi se zrovna nehrnou. Je to práce a pracujeme v atmosféře mírného pozitivního stresu. Prostě i po lidech s handicapem něco chceme. Minimálně chodit včas a plnit, co se slíbí. A to není málo ani pro chodící lidi.

 

Vím, že jsi nejen hudebník, ale také moderátor a tiskový mluvčí kapely. Mluvil jsi snad pro všechna média, navštívil jsi Jana Krause v jeho pořadu. Dokonce jsem našel článek, ve kterém jako jiné celebrity ukazuješ svůj byt. To už jsi docela slavný, ne?

 

Těžko se to měří. Možná trochu známější. Ve volebním štábu pana Drahoše byli opravdu známí lidé. To mě dostalo do té správné perspektivy.

 

Předpokládám, že práce pro The Tap Tap je to tvoje zaměstnání a jsi za to placený. Mají to tak i ostatní hudebníci?

 

Každý v kapele je finančně hodnocen. Držíme se hesla starého Rudy Jedličky: je potřeba udělat z pasivních příjemců sociálních dávek daňové poplatníky.

 

Jsi dost aktivní i v občanském životě. Na YouTube máš své glosy na společenská témata, byl jsi součástí poradního týmu pana Drahoše. Jak jsi se k němu dostal?

 

Jiří Drahoš s námi slaňoval Nuselák v rámci našeho festivalu POJĎ DÁL. Slovo dalo slovo a dostal jsem nabídku stát se jedním z poradců profesora Drahoše. Kdyby to vyšlo, mohli jsme se v této zemi posunout dál. A to nejenom my lidé s handicapem.

 

Máš ještě jinou práci? Zbývá ti čas na nějaké koníčky?

 

Pomáhám s PR (public relations, pozn. redakce) terénní pečovatelské službě Kvalitní podzim života, která se stará o seniory na Praze – západ. Zajímá mě spousta věcí, filmy, knížky, sport, šachy a poslední dobou zase hraji PC hry.

Laďa Angelovič

Díky za rozhovor!

 

Autor článku: Michael Vidura

Upoután vozíkový z čeledi myopatické. Vyskytuje se převážně v okolí Brna. Živí se převážně důchodem, který doplňuje občasnou grafickou či literární prací. Má rád krásné ženy, živé divadlo, žhavé čaje, černý humor, vinylovou muziku, mořská dálavy, nečekané zápletky a přívlastky. V jakémkoliv pořadí.