Pohyb Ze života

Létem světem

  • Říjen 6, 2017

Létem světem

 

Není tomu ani 14 dní, kdy jsme se vrátily s paničkou z dovolené v Medugorje (Bosna a Hercegovina). Jela jsem s paničkou poprvé, ona už potřetí. Trochu jsem vnitřně čekala, jak to budeme spolu zvládat, jelikož to byl velmi dlouhý výlet. Ale chovala jsem se profesionálně a panička byla šťastná za to, jaká jsem vzorná.

 

První noc jsme spaly ve dvoulůžkovém pokoji, ale byl pro paničku malý – no jo, kolečka dělají divy. Zpočátku to bylo fajn, než panička začínala zjišťovat, že je nějaká poštípaná. Na komáry to moc nevypadalo, a tak začalo pátrání, odkud vítr fouká. Stačilo se podívat z jedné strany postele a jéje, obří mraveniště a mravenci úplně všude. Nakonec kamarádi, co byli s námi, zachránili nás i vše ostatní a společnými silami jsme mravence zahubili. Po tomto těžkém boji už byl pobyt o něco klidnější. Navštívily jsme poutní místo Podbrdo a také vytoužený Mostar, kde byl ale velmi náročný terén pro vozík. Panička byla jediná na káře, ale vůbec to nebyl pro nikoho problém a lidé kolem byli skvělí.

 

Také jsme dvakrát navštívily moře. Panička se šla koupat hned, ale já viděla moře poprvé. Běžela jsem samou radostí do vody a napila se, ale to jsem neměla dělat, jelikož voda byla nechutně slaná. Po této degustaci jsem se rozhodla, že už do té vody nevstoupím. Panička ale chtěla za každou cenu, abych s ní v té vodě byla taky, a tak mě kousek po kousku lákala k sobě. Upřímně se jí divím, že jí to bavilo. Asi po půl hodině se jí podařilo dostat mě do části, kde jsem měla ve vodě tlapky a bříško, tak jsem jí rychle obloukem obeplula a šup na břeh. Těžká dřina pro asistenčního psa, to vám tedy povím. Tímto mým psím kouskem jsme zřejmě bavily všechny přísedící, kteří seděli a koukali na nás jako na mimozemšťany

letem-svetem_1

Když jsem si umanula po tomto představení raději zůstat na břehu, panička se rozhodla, že si jde zaplavat beze mě. Ale protože už trochu plavat pozapomněla, vypadalo to, že se mi tam utopí! Tak jsme jí půjčili od sousedů nafukovací kruh. Plavání za chvíli podchytila natolik, že už mohla opět kruh vrátit a plavala jako drak. Hodně se jí to líbilo, zatímco mně tedy ne. Nechtěla jsem do vody, a ještě mi uplavala panička, a tak jsem tam chvílemi tesknila jako malá. Naštěstí jsme to obě přežily ve zdraví a pak už jsme byly jen a jen spolu.

letem-svetem_2a

Jednou se nám stalo, že jsme procházely vinicemi, kde je hodně lidí bezdomovců nebo chudých, kteří nám neustále něco nabízeli. Ale jedna taková chudá paní byla jiná. My kývly, že nic nechceme a šly jsme dál. A ona, i když byla stařičká, nás doběhla a ukazovala, že chce svůj maličký uháčkovaný ubrus darovat mé paničce. Ji tímto gestem úplně šokovala. Po celou cestu paničce vrtalo hlavou, jak by se této paní mohla odměnit, a tak ji při příští návštěvě darovala pár drobných mincí a také zdejší bonbony. Paní byla šťastná a moje panička také, že mohla udělat někomu radost. Od té doby jsem na paničce pozorovala, že se hodně změnila a myslím, že k lepšímu. Více se s lidmi i zvířaty dělí i o to poslední, co máme, je to prostě moje nejlepší panička.

letem-svetem_3a

Také jsme každé ráno chodily do zdejšího kostela na mši svatou, kde byl přísný zákaz vstupu se psy. Ale panička vždy u cedule řekla, že jsem VIP a že to pro mě neplatí a ať se chovám vzorně a dělám, že tu vůbec nejsem. Sice nevím, jak se takové zmizení dělá, ale tak jsem se snažila být hodná a téměř vždy jsem usnula. Byl to jeden z úžasných výletů našeho léta, kdy jsem byla obdivována, jaká jsem krásná a hodná a že vůbec neštěkám (bodejť bych štěkala, když mě neustále panička hubuje, jakmile se o to pokusím).

 

Panička je trochu blázen, protože i když je na vozíku, tak neustále někde lítá po všech čertech a je neuvěřitelně akční. Někdy ani mně ty čtyři tlapky nestačí, abych jí stíhala. Ale užíváme si života naplno. Máme osvědčené, že vždy a všude se najdou skvělí lidé, kteří rádi pomohou či poradí.

 

S láskou a přáním všeho dobrého panička Barča a já, asistenční fenka Elza.

Barca_a_Elza

Autorka článku i fotografií: Barbora Štěpánková

 

Jsem rozená vozíčkářka (meningomyelokéla). Mám úspěšně ukončenou SŠ prof. Z. Matějčka, obor sociálně výchovná a humanitární činnost, a dále zkoušku ze základů znakového jazyka. Momentálně pracuji v Unii neslyšících Brno jako operátorka. Miluji práci s dětmi a celkově s lidmi, každá taková příležitost je pro mě velmi obohacující a přínosná. Mezi své záliby zařazuji především ping-pong (hrála jsem 10 let), jízdu na koni, posilovnu, zvířata a přírodu. Aktuálně absolvuji kurz sebeobrany pro vozíčkáře, která je pro mě novou vášní.