O čem to je Ze života Zrak

Jan Říha: Nenechte se odradit!

  • Prosinec 25, 2013

Nevidomý horolezec Jan Říha má jeden velký sen: vylézt všech sedm sedmitisícovek. To jeho životní projekt, kterému říká Schody do nebe. A už má rozhodně nakročeno k jeho splnění. Jeho motto? “Jestli máte svůj cíl, jděte za ním, nenechte se odradit. Ze začátku to bude těžší, ale když chcete, dokážete vše.”

Tvoje oblíbené téma je jasné – sport. Považuješ se především za sportovce?
Chci být takový, jaký jsem, chci dělat sport a pomáhat druhým. Chci stále posouvat své vlastní hranice. A ano, rád bych byl profesionálním sportovcem. Jsem především horolezec. Dostal jsem se k tomu na internátu a díky podpoře instruktora jsem mohl pokračovat. Mými vzory jsou třeba Reinhold Messner, Juraj Rakoncaj nebo i třeba Radek Jaroš, ale i spousta dalších dobrých horolezců.

Jak těžké je zdolávat velehory bez pomoci zraku?
Je to stejné jako každý jiný sport pro nevidomé, potřebuji k tomu parťáka. V horách lezu většinou druhý. Když na mě můj partner nevidí, lezu po hmatu. Když vidí, naviguje mě podle hodinových ručiček, tak je to přeci jen rychlejší. Kromě lezení ale také vytrvalostně běhám, loni jsem se v půlmaratonu dostal pod hodinu a 45 minut. Kdyby bylo víc času, rád bych si zajezdil na koni, na kole, na tandemu. Jezdil jsem i na vodu, jako dítě jsem hrál goalbal a dělal atletiku.

jan-riha-usmev_850x480

Jaký je tvůj vztah k postižení?
Zrakové postižení mám od narození. Zpočátku jsem něco viděl, ale postupně se to zhoršovalo. Nejdůležitější je mít kolem sebe dobré lidi, kteří mi pomůžou, kteří se mnou jsou v pohodě. Nejhorší je, když si lidé dělají naschvály. Vadí mi jen, že je těžké najít práci. Zaměstnavatelé si často hledají záminku, jak člověka s postižením nezaměstnat. Firmy v zaměstnávání hendikepovaných vidí problém.

Ty ale práci máš. Co přesně děláš?
Pracuji v Kanceláři prezidenta České republiky jako poštovní kurýr. Každý den vyrážím do práce autobusem v pět ráno. Domů se nejdříve vracím kolem šesté večer. Není to práce snů, ale jsem rád, že ji mám.

A co škola?
Už od školky jsem byl na internátě. Absolvoval jsem zvláštní školu a vyučil se kartáčníkem. Tehdy toho na výběr moc nebylo – buď tohle, nebo zůstat bez vzdělání doma v invalidním důchodu.

Máš vůbec kromě práce a sportu čas i na nějaké další koníčky?
Mimo sportování a práce už mi opravdu moc volného času nezbývá. Ale rád zajdu jen tak na pivko. Spíš poslouchám, než že bych byl bavič. Mám rád procházky, přírodu a mám rád psy. Dřív jsem chodil moc rád i do divadla, ale teď není s kým a ani není jak se večer dostat domů. Dovolenou nejraději trávím s pohodovými lidmi, třeba ve skalách. Válecí dovolená u moře mě moc neláká. Musí tam být i nějaké další přírodní nebo sportovní vyžití, třeba skála nebo kola.