Sluch

Komunikační systémy používané v kontaktu se sluchově postiženými

  • Září 2, 2013

Lidé se sluchovým postižením se mezi sebou i s okolním světem dorozumívají pomocí několika komunikačních systémů (podle zákona mají možnost si komunikační prostředek vybrat).

Pro zpřístupnění některých akcí, zpráv nebo pořadů v médiích se používá simultánní přepis nebo titulky. V současnosti existuje dokonce služba, která umožňuje přepis řeči online – je výhodná pro dorozumění se na úřadě nebo při poslouchání nějaké důležité informace – potřebujete pro ni jen dobré internetové spojení  a mobilní zařízení, jako je telefon nebo tablet.  Pořady v médiích opatřené skrytými titulky jsou označené a titulky je možné si zapnout přes teletext. V některých pořadech lze sledovat i překlad do znakového jazyka (nejznámějším jsou zprávy ve znakové řeči na druhém programu ČT nebo některé pohádky). Pro lepší orientaci existují barevné titulky

Odezírání

V komunikaci sluchově postižených se slyšícími hraje hlavní roli odezírání – vnímání mluvené řeči zrakem. Při odezírání je důležité nejen vnímání pohybů mluvidel, ale i mimiky obličeje, pauz v řeči, gestikulace rukou, celkového postoje mluvčího. Proto je důležité osvětlení, přiměřená vzdálenost, úhel pohledu. I tak je důležité si uvědomit, že odezírání je velmi náročné – vypněte si zvuk a pusťte si zprávy. Uvidíte, jak málo se vám podaří zachytit. I trénovaný člověk pouhým sledováním řeči zachytí maximálně 30 – 40 procent sdělovaných informací, někdy se může úplně ztratit o čem je řeč. Neustálé sledování komunikace zrakem a udržení koncentrace je velmi náročné a vyčerpávající, počítejte s tím, že po určité době se může zhoršit kvalita porozumění.

Daktyl (prstová abeceda)

využívá různých poloh a postavení prstů, které zastupují jednotlivá písmena abecedy a používají se současně s mluvenou řečí. Používá se zejména pro odhláskování jmen, cizích slov, odborných termínů pro které zatím neexistují znaky ve znakovém jazyce apod. Existuje jednoruční i dvouruční daktyl. Dospělí neslyšící více používají dvouruční variantu – je jednodušší a zřetelnější pro ostatní (postavení prstů se podobá tvaru velkých tiskacích písmen).

Znakový jazyk

Je to vizuálně-motorický komunikační prostředek (oproti češtině, která je audio-orálním prostředkem). Co to v praxi znamená? Můžeme ho vnímat zrakem a produkovat ho pomocí vizuálně-pohybových prostředků, to znamená pomocí tvarů a pohybů rukou, jejich postavením, dále prostřednictvím mimiky, pozic hlavy a horní části trupu. Naproti tomu všechny mluvené jazyky jsou audio-orální – můžeme je slyšet a produkujeme je pomocí mluvidel. Důležité je, že znakový jazyk je plnohodnotným komunikačním systémem s vlastním lexikonem a gramatikou, který není odvozen od žádného mluveného jazyka a je tedy na mluvených jazycích zcela nezávislý. To znamená, že znakový jazyk není jen jakousi pantomimou nebo souborem gest, jak se řada lidí mylně domnívá. Znakový jazyk je navíc lokální, stejně jako jiné jazyky – neplatí tedy, že se spolu domluví neslyšící Angličan s Čechem – znakové jazyky se v tomto případě značně liší (pozn.: liší se i anglický a americký znakový jazyk).

Znakovaná čeština

Umělý systém, který vznikl z potřeby zdravých lidí, aby si ulehčili, zjednodušili komunikaci s neslyšícími. Znakovaná čeština je přímo odvozená od národního mluveného jazyka (od češtiny) a využívá jeho gramatiku. To znamená, že věta ve znakované češtině, je sestavena podle gramatických a syntaktických pravidel češtiny. Namísto slov však užívá znaky vypůjčené z českého znakového jazyka. Naučit se znakovanou češtinu je proto pro slyšící mnohem snadnější, než zvládnout naučit se český znakový jazyk (tzn. cizí jazyk s vlastními pravidly). Pro samotné neslyšící pak zvládnutí znakované češtiny tak jednoduché být nemusí, protože ta využívá jiné gramatické struktury než jejich přirozený jazyk – znakový jazyk. Znakovaná čeština je také typická současným artikulováním slov při znakování (tzn. doprovázení znaků zpravidla bezhlasně artikulovanou řečí).