Ze života

Mít nebo být, toť otázka …

  • Duben 25, 2016

Kdysi jsem býval “velký manager”, vše muselo být jasné, stručné a precizní. Měl jsem pocit, že všechno chápu dřív, než druhý člověk stačí vyjádřit myšlenku. Jednání probíhala účelně, řešil se čas a efektivita, vše se přepočítávalo na člověkohodiny, náklady a výnosy. Doslova mě štvalo, když se někdo neuměl rychle vyjádřit, když někdo váhal a musel jsem někde strávit víc času, než bylo nutné.

Ale kolik jsem toho opravdu věděl o lidech v mém okolí?

Kolik jsem toho s nimi opravdově prožil?

Věděl jsem v té době vůbec něco o sobě samém?

Na vysoké škole nám jeden profesor dal rozebírat kapitolu z knihy Mít nebo být od Ericha Fromma. Fromm tam popisoval principy myšlení “být” jako umění vnímat, chápat, pozorovat a tím pádem hluboce prožívat a spolutvořit tento svět. Anebo principy myšlení “mít”, kdy se jen za každou cenu rychle pídíme po zisku, ať je to zisk informací, výrobků, či výhod bez promýšlení dopadů na ostatní.

Kolik jsme si v tom managerském světě dávali na sebe času? Kolik nám tikání člověkohodin dovolilo? Kolik jsme toho opravdově prožili při tom neustálém rychlém získávání a konkurenčním boji? Co jsme z toho vůbec měli?

Já osobně skoro nic, jen dnes umím spočítat a postavit projekt. Toto zaměření na efektivitu, rychlost a zisk už dnes označuji spíše za sociální patologii. Negativní dopady tohoto životního přístupu jsem kolem sebe měl na denním pořádku. Výsledkem byly intriky, lži, podvody, výmluvy, podrazy a neustále v mysli rezonující slovo konkurence, i když vše bylo zabaleno v pozlátku mladého, přátelského a veleúspěšného týmu. Tak by se dala popsat situace v reklamní agentuře, kde jsem pracoval.

Až po odchodu jsem si uvědomil, v jakém kolotoči jsem existoval. Jak jsem neměl čas si ani utřídit vlastní myšlenky, jak jsem neměl čas počkat na odpověď druhého člověka a ani druzí nečekali na tu mou. Nepozoroval jsem a ani neprožíval. Jen přežíval v běhu za něčím, abych něco “měl”.

Dnes komunikuji s lidmi, kteří mají různé handicapy a často vzpomínám právě na Ericha Fromma a jeho princip “být”. Často jsem zůstal překvapen, když jsem dal člověku s handicapem čas a prostor se vyjádřit, když jsem ho upřímně poslouchal. Ano, někdy je nutné počkat, někdy se komplikovaně domlouvat přes přepisovací program a někdy raději zajet za člověkem na vozíčku k němu domů, protože přeci jen není celé město bezbariérové. Ale pouze tento přístup, který je beze spěchu a bez touhy po okamžitém zisku, vede k příjemné komunikaci, kterou člověk i příjemně prožije. Myslíte, že bych to dokázal tehdy, když jsem se hnal za managerskými zisky?

Ale pokud se naučíte hluboce naslouchat a prožívat každý okamžik, je najednou jedno, zda ten člověk, se kterým komunikujete, má nějaký handicap či ne. Hledíte do jeho duše a sledujete jeho zkušenosti, charakter a životní názor. Je-li to přítel, který nezradí, poznáte pouze na jedné jediné otázce položené sám sobě: “Proboha, proč mám toho člověka rád?!”

A věřte mi, bez trpělivého naslouchání a pozorování si na tuhle otázku nikdy nebudete moci odpovědět. Takhle bychom se k sobě měli chovat všichni, jen lidé s handicapem někdy potřebují trochu více času ke komunikaci. V přátelství, citech a souznění však není rozdílu mezi lidmi s handicapem a lidmi bez něj.

A věřte mi, bez trpělivého naslouchání a pozorování si na tuhle otázku nikdy nebudete moci odpovědět. Takhle bychom se k sobě měli chovat všichni, jen lidé s handicapem někdy potřebují trochu více času ke komunikaci. V přátelství, citech a souznění však není rozdílu mezi lidmi s handicapem a lidmi bez něj.

 

Autor: Martin Mišík

 

Martin Mišík studoval Vysokou Školu Múzických Umění v Bratislavě, obor činoherní režie. Při své praxi pak působil v Divadle Continuo a vedl své vlastní divadelní a hudební projekty jako umělec na volné noze. S divadlem Facka, se kterým spolupracuje dodnes, se podílel na site-specific projektu Krysař a Zlatí hoši (Šmejdi). Pracoval v několika reklamních agenturách na pozicích creative directora a režiséra reklam. Martin se soustavně věnuje redaktorské práci, filmové či divadelní režii a scénické hudbě.