Sluch Ze života

Sluchově postižený řidič není pro ostatní hrozbou, říkají i policisté

  • Únor 13, 2014

Pod naším spotem s neslyšícím taxikářem se hlavně na Facebooku strhla bouřlivá diskuze. Řada lidí se podivovala nad tím, že ho odpovědné orgány nechaly řídit. Jak to tedy mají neslyšící se získáváním řidičského oprávnění a co na jejich přítomnost v provozu říkají policisté či úředníci? Vězte, že žádný sluchově postižený řidič není na silnici omylem a neohrožuje silniční provoz víc než běžný řidič.

Jak je možné, že úřady na silnici vůbec pustí sluchově postiženého člověka? Vždyť neslyší sanitku, hasiče, policisty, … – to je nejčastější argument odpůrců. A následují další. V autě přece bez sluchu nezvládne plně sledovat provoz, neuslyší klakson, je to jako jezdit se sluchátky a tak podobně.

obrana

Proti nim však stojí názory dalších (a ukázalo se, že je jich většina), kterým na tom nepřijde nic až tak divného. Za všechny si dovolme z diskuze citovat názor profesionálního záchranáře: „Na silnici uvidím raději 1000 neslyšících řidičů než jednoho ožralce nebo namyšleného frajera…“

zachranar

koukat

Sami sluchově postižení se označují za méně nebezpečné řidiče. Argumentují tím, že jsou na rozdíl od slyšících řidičů naprosto koncentrovaní na řízení a nerozptylují je věci a zvuky kolem. Plně sledují silniční provoz a chování ostatních řidičů, a pokud zahlédnou modrá světla, samozřejmě uhnou či zastaví. Ani neslyšící taxikář Daniel Pilař se za žádný postrach silnic nepovažuje. Řidičský průkaz má již 20 let, nikdy o něj nepřišel a zatím nemá žádné body. „Dopravní nehodu jsem ještě neměl, byť pár pokut za rychlost či nevhodné parkování jsem už zaplatil,“ přiznává.

Rozhodující slovo má lékař

Sluchově postiženým žádný předpis řízení nezakazuje. „O tom, zda je jakýkoliv člověk schopný řídit, rozhoduje pouze lékařský posudek, tak je to stanoveno přímo v zákoně č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a upraveno příslušnou vyhláškou ministerstva vnitra,“ konstatuje Zdeněk Neusar, tiskový mluvčí ministerstva dopravy. Jen lékař může rozhodnout, zda konkrétní sluchové postižení vylučuje či nevylučuje zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel.

V České republice je mnoho sluchově postižených řidičů, přesné číslo je však nemožné dohledat – žádná instituce ho podle všeho nesleduje. Existuje i Automotoklub neslyšících, jehož členy je asi 50 sluchově postižených řidičů.

Auto řízené sluchově postiženou osobou musí být označeno, podobně jako vůz řízený tělesně postiženým. Značka označující vůz řízený sluchově postiženou osobou vypadá takto:

neslysici

Pokud tedy lékař rozhodne, že sluchově postižená osoba může řídit, nic už tomu nebrání. „Závěrečnou zkoušku před komisařem pak vykoná za přítomnosti tlumočníka v žadatelem zvoleném komunikačním systému neslyšících a hluchoslepých osob,“ vysvětlil Neusar. Tlumočníka si zajistí žadatel na vlastní náklady. „Pokud dotyčného lékař shledá zdravotně způsobilým, pak by se mohl stát i profesionálním řidičem,“ potvrzuje Zdeněk Neusar.

Invalidé téměř nebourají

Ani policie v řízení sluchově postižených nevidí problém. „Sluchově postižení řidiči se na jízdu z pochopitelných důvodů soustředí daleko pečlivěji, nejsou rozptylováni například hlasitou hudbou,“ potvrdila tvrzení sluchově postižených i policejní inspektorka Eva Stulíková s tím, že nehod zaviněných invalidy, kam spadají i sluchově postižení, evidují naprosté minimum. Potvrzují to i oficiální statistiky. V roce 2012 zavinili invalidé 38 dopravních nehod z celkového počtu 70 441 nehod. Kolik z nich zavinily přímo sluchově postižené osoby, zjistit nelze.

Každou dopravní nehodu řeší policisté individuálně a vždy přihlížejí k aktuálnímu zdravotnímu stavu všech účastníků. Jsou-li tedy účastníky nehody invalidé, řeší nehodu s ohledem na jejich postižení. „Pokud je účastníkem dopravní nehody osoba se sluchovým postižením, snaží se najít vhodný způsob komunikace. Většina policistů způsoby komunikace sluchově postižených osob neovládá, a tak pokud si sluchově postižený účastník nehody nevyžádá tlumočníka, snaží se s ním policisté komunikovat jiným vhodným způsobem, jako je psaní na papír, pomalá mluva umožňující odezírání a podobně,“ doplnila Stuchlíková s tím, že jestliže nelze situaci vyřešit na místě, obdrží sluchově postižený předvolání a k výslechu je také automaticky přizván tlumočník.