Pohyb Vztahy Ze života

Téměř neviditelná sexuální revoluce

  • Prosinec 8, 2016

Seriál Vztahy bez hranic – díl 3

Může vozíčkář s někým chodit? Podle čeho si nevidomý člověk vybere partnerku? Mohou mít lidé s postižením děti? Běžné věci, jako mít životního partnera, svatbu nebo vlastní děti, jsou u lidí s postižením opředeny trochou tajemství a mnoha mýty. V našem novém seriálu o vztazích vám dáme nahlédnout pod pokličku a uvidíte, že mnohdy je skutečnost mnohem jednodušší, než by se na první pohled mohlo zdát.

 

Téměř neviditelná sexuální revoluce

Zkuste si představit situaci. Jste zamilovaný muž a sedíte u stolu se svou láskou. Večeříte dobré jídlo, pijete červené víno, vesele flirtujete a navzájem se hladíte po rukou. Díváte se do těch nejkrásnějších očí na světě, které jen planou touhou po vás. Zaplatíte a procházíte se nočním městem ve vzájemném objetí. Zdá se, že město kolem vás přestalo existovat a že hvězdy svítí jenom pro vás. Doma si pustíte hezkou muziku, zapálíte svíčky a společně si lehnete do vany. Líbáte se, mazlíte se, a nakonec se něžně pomilujete. Usínáte šťastni a i při spaní se objímáte. Ráno spolu posnídáte, dáte ji pusu a jdete do práce. Většina z vás něco podobného určitě zažila. Někdo možná jenom jednou, pro někoho je to docela běžná věc.

 

A teď druhá situace. Jste normální, sexuálně fungující muž, líbí se vám ženy stejně jako každému jinému nebo ještě víc. Váš fyzický stav však neumožňuje se jakkoliv sexuálně vybít. Ve svých čtyřiceti letech jste panic. Jediné ženy, které se vás dotýkají, jsou ty, které musejí. Vaše asistentky, které o vás pečují. Žádnou jinou fyzickou blízkost nezažíváte. Najít si partnerku je skoro Mission Impossible. Při koupání se stydíte ve chvílích, kdy jsou ostatní muži pyšní. V noci vás budí úporné erekce. Tento nedobrovolný celibát vyvolává neustálé napětí jak na těle, tak na duchu. Vaše sebevědomí jde dolů, nesnášíte svoje tělo, což vám snižuje už tak malé šance někoho sbalit. Po měsících rozmýšlení seberete odvahu a zavoláte prostitutce. Jakmile ovšem zjistí, že jste na vozíku, beze slova zavěsí. Vcítili jste se do obou situací? Jestli ano, tak už asi víte, proč vznikla sexuální asistence.

 

Na západ od našich hranic je sexuální doprovázení, jak se tato služba taky nazývá, běžné už desítky let. V některých státech dostávají na tyto účely dokonce i příspěvky. Naše společnost je v jiné situaci. Nejprve ji tak dlouho deformoval komunismus, který zavíral postižené do obludných lidojemů umístěných daleko od všech, aby ji nahradil konzumismus se svým pseudokultem krásných a dokonalých těl. Sexualita postižených byla nedotknutelným tabu, a tak není divu, že větší část společnosti vnímá hendikepované lidi jako takové milé, neškodné, asexuální tvorečky. Údajně je to podvědomě způsobeno tím, že vozíčkář, stejně jako asexuální dítě, je odkázán na cizí pomoc.

 

Naštěstí se tato situace začíná obracet i u nás. Během posledních tří let proběhla nenápadná sexuální revoluce. Pořádalo se mnoho konferencí, zveřejněno bylo mnoho článků i reportáží, vyšlo několik knih a nespočet diplomových prací. O této citlivé tématice vznikl i celovečerní dokument „Miluj mě, když to dokážeš“, který na letošní přehlídce dokumentárních filmů v Jihlavě vyhrál první místo v divácké soutěži. Režisérka zachycuje cestu tři různě handicapovaných mužů za poznání své sexuality. Film jde právě do kin a na jaře by se měl objevit i v České televizi.

 

Některé reakce společnosti sice byly negativní, hlavně kvůli nepochopení situace, ale nebyly tak radikální a tak početné, jak se čekalo. Za největší posun od myšlenek k realitě vděčíme společnosti Rozkoš bez rizika, která podle švýcarského vzoru vyškolila pět sexuálních asistentek, které už na internetu nabízejí své služby.

 

V čem je tedy největší rozdíl mezi prostitutkou a sexuální asistentkou? Sexuální asistentky jsou speciálně proškolené a měly by mít aspoň základní představu o tom, jak se chovat ke klientům s postižením. Prostitutky se snaží získat a udržet svou stálou klientelu, kdežto sexuální asistentky berou svou práci spíš jako terapii a učí své klienty samostatnosti. Cílem není vybudovat závislost, vydělat co nejvíc peněz, klienta jen tělesně uspokojit, ale pomoci člověku najít sebeúctu, se kterou sexuální život jistě přímo souvisí. Práce sexuální asistentky může obsahovat pohlavní styk, ale nutně nemusí. Může jít o hlazení, objímání, masáže, povídání si o intimních tématech. Zároveň je nutné dbát na to, aby mezi sexuální asistentkou a klientem nedocházelo k prohlubování citového vztahu.

 

Sexuální energie je ta nejsilnější energie, kterou máme v těle. Je to prazáklad všech tvořivých procesů a vnímání krásy. Je to oslava života samotného. Je samozřejmé, že sexuální služby nemohou nahradit skutečný láskyplný vztah, ale mohou k němu výrazně dopomoci. „Zkusit nové věci, dotyk, smyslnost, nahotu, kontakt s druhým člověkem, blízkost a něžnost – to vše je možné při sexuální asistenci objevovat. Člověk si může utvořit vztah k sobě samému, ke svému tělu. To často mívá pozitivní dopady i v běžném životě,“ říká jedna ze sexuálních asistentek.

 

Sexuální asistence má samozřejmě i spoustu úskalí a nebezpečí. Nelze vyloučit možnost zneužití, pro mnoho lidí je cena za tyto služby příliš vysoká (okolo 1200 Kč za hodinu), někomu vadí etické otázky této práce. Najde se i spousta falešných moralistů, kteří tuto službu chápou jako další neoprávněnou výhodu postiženým. Těm všem bych doporučil pár měsíců úplné sexuální abstinence a možná, že změní názor. Chápu ale i ty, kteří než zažít sex za peníze, tak raději nechtějí žádný. To je v pořádku. Je na každém, co si zvolí, ale je velmi dobře, že už máme z čeho volit.

 

Autor: Michal Vidura

Upoután vozíkový z čeledi myopatické. Vyskytuje se převážně v okolí Brna. Živí se převážně důchodem, který doplňuje občasnou grafickou či literární prací. Má rád krásné ženy, živé divadlo, žhavé čaje, černý humor, vinylovou muziku, mořská dálavy, nečekané zápletky a přívlastky. V jakémkoliv pořadí.