O projektu

Monitoring nám udal směr

  • Leden 5, 2016

“Když se chce, tak to celkem jde! Jenže ono se často moc nechce…”

Tak by se daly shrnout závěry tohoto rozsáhlého průzkumu – velkého MONITORINGU v roce 2010 – který zahrnoval rodiče dětí se zdravotním postižením, zástupce institucí i pomáhajících neziskových organizací. Výsledky průzkumu ukázaly, že právě postoj vůči dětem i dospělým s různým typem zdravotního postižení je jedním z nejpalčivějších problémů. Právě POSTOJ – způsob, jakým se lidé na člověka s postižením dívají, jak se k němu chovají, co při setkání cítí – ať už jde o úředníky, architekty, politiky, lékaře, učitele, zaměstnavatele nebo prostě kolemjdoucí – je příčina mnoha zbytečných bariér, nepříjemností a ústrků, na které děti i dospělí s postižením tak často narážejí. 

Jaký tedy vlastně je ten POSTOJ veřejnosti? Na tuto otázku odpovídalo 1 200 lidí v testu postoje, realizovaném na vzorku české veřejnosti před začátkem kampaně v roce 2011.

 

“Jsme úplně normální, jen občas potřebujeme vaši pomoc.”

Co si o postoji veřejnosti ke zdravotně postiženým myslí sami mladí lidé se zdravotním postižením ukázaly workshopy se samotnými mladými lidmi s různým typem postižení. Jaké jsou jejich konkrétní problémy, co přesně jim na chování okolí nejvíce vadí,  kdy se necítí dobře? A jaká jsou jejich vlastní přání – jak by chtěli být vnímáni svým okolím nebo jak by si přáli, aby s nimi společnost komunikovala. To bylo hlavním cílem devíti workshopů s reprezentanty mladé generace lidí s různým typem zdravotního postižení.

Názor mladých zachycuje dokument Lindy Jablonské zaznamenaný v průběhu tvůrčích setkání dětí a mladých lidí s tělesným, zrakovým a sluchovým postižením.